Petr Duchek je rozhodný mladý muž, který zná své možnosti a jde
postupně, a zdá se, i rozvážně za svými cíly. Podobně jako většina
předcházejících kolegů v tomto cyklu, se autor setkává s fotoaparátem
již v dětství prostřednictvím své rodiny, zejména dědečka a částečně i otce.
Ale jsou to setkání nesmělá a sporadická. Intenzivněji začíná sbírat
fotografické zkušennosti od roku 1997, kdy v rámci vysokoškolské praxe
zachycuje rušnou atmosféru letiště. Toto atraktivní prostředí s množstvím
lidí i situací podnítilo zájem autora natolik, že se pouští do podrobnějšího
studia technického zázemí fotografie. Výsledkem je nejen trvalá aktivita
v této oblasti, ale i krátká externí spolupráce se sportovní redakcí
Plzeňského deníku.
Inspirační zdroj a synonimum fotografického umění lze u autora
hledat v tématech portrétní tvorby, a to formální i neformální,
v dokumentu a reportáži. Je tedy pochopitelné, že se mezi postavami
oblíbených tvůrců objevují jména jako Anie Leibowitz(portréty), Jan Šibík
(válečná reportáž), Ivan Kratochvíl(portrét+reportáž), Jan Hladiš(cestopisné
reportáže) nebo Josef Kůta(akt+portrét).
Mladý autor fotografuje na černobílý i na barevný film. Nepreferuje
žádný z těchto materiálů, ale používá jejich jednotlivé přednosti
k určitému výrazu. Střídá svá období černobílých snímků s barevnými.
Uvědomuje si dobře, že forma, kterou zvolí, vtiskne fotografii určitou
jedinečnost tvůrce a podtrhne atmosféru zachyceného objektu či situace.
Zároveň ale může celou snahu autora také pozměnit nebo poškodit.
V tomto momentu každý z fotografů řeší své osobní dilema.
P.Duchek používá fotoaparáty typu Canon EOS 500 a Canon EOS 50,
obě zrcadlovky s příslušenstvím, objektiv a blesk opět značky Canon.
Je členem Fotoklubu českých aerolinií. V souvislosti se členstvím
se účastní všech aktivit, soutěží a výstav, které Fotoklub pořádá.
Samozřejmě se zapojuje i do jiných soutěží. Ve třetím ročníku soutěže
Amatérská fotografie, kterou vyhlašuje KS Esprit byla oceněna
fotografie pod názvem: Malý prodavač, a to v kategorii: Dokument, reportáž.
V roce 2001 chystá výstavu se svým kolegou Janem Hladišem v galerii
Klub Esprit.
Petr Duchek se tedy nejvíce realizuje v portrétní tvorbě, dokumentu
a reportáži, což je uvedeno výše. Vzhledem k jeho možnosti cestovat
po celém světě, se zdá tato volba zcela logická. Autor dále připouští,
že jej zajímá specifická forma reportáže, a to reportáž válečná.
Ne snad pro krutost konfliktu, ale jako určité memento dokumentaristy,
který zachycuje autentickou pravdu okamžiku, klade největší důraz
na "prosté" sdělení základní myšlenky a mimovolně přenese diváka
do dějiště. Tato formule ovšem zůstává hlavním rysem veškeré tvorby.
          
|
