Ladislav Novák z Třebíče, jak byl nazýván a odlišován od ostatních Nováků
nejvýznamnější nositel tohoto jména v oblasti českého výtvarného umění a
literatury, si vysloužil přídomek "alchimisto delicato" u italské kritiky a sám
ho o sobě kromě jiných přízvisek - jako např. Černý Hadlíz - používal. Plzeň
byla s jeho tvorbou seznámena větší soubornou výstavou na konci minulého roku,
uspořádanou kurátorem Arsenem Pohribnym k autorovým nedožitým pětasedmdesátinám.
Ale již dva roky předtím mělo plzeňské publikum možnost vidět jeho froasáže v
jízdárně zámku Kozel. Byla to jedna z posledních autorových výstav, na které byl
osobně přítomen.
Ladislav Novák, podobně jako jeho přítel Jiří Kolář, patřil k demiurgům v
českém muchlání papíru - s následnou tvořivou interpretací. Jeho aktivity však
přesahují úzký rámec jednoho uměleckého druhu a můžeme o něm říci, že byl jedním
z předchůdců multimediálního umění uznávaného v kontextu českém i mezinárodním.
Při pobytu na Kozlu napsal Novák báseň spojenou s tímto pobytem a vytvořil kresbu. Obojí přinášíme:
  NA ZÁMKU KOZEL
(u příležitosti mé výstavy tamtéž)
Řádně si zakozlit na zámku Kozel
Je pro Michala vrcholem všech kouzel
ale pro mne to rozhodně není
prožil jsem závratné okouzlení
to nejúžasnější okouzlení
tím se můj život zcela mění
takže kozlení na Kozlu pro mne vůbec není
 LADISLAV NOVÁK
(Ze sbírky Neztracené básně)
Jsem jako sklenice průzračné vody
zamžená tichem.
Všechny plameny, duhy a blesky
s očima rozevřenýma ve mně bdí.
Nedej se klamat mámením věcí,
nezáleží na ničem jiném
než na tomto oslňujícím
hrotu přítomné chvíle.
Stačí jen nepatrný pohyb,
souhvězdí sesují se v prach.
V rytmické záři se vznášíš,
na milimetr vedle je smrt
Tato rovnováha je důležitější
než dějiny států.
Jak mohl jsi někdy litovat,
že jsem tě poznamenala svým polibkem?
Spekt |
