GAMMA RAY - 14.7. v Plzni

Už od pátečního rána jsem s obavami zíral co chvíli k olověné obloze, z níž se v nepravidelných, zato velice krátkých intervalech spouštěl tu mírný déšť, častěji však průtrž mračen, která by se bez obav dala vyvézt do některé z tropických krajin. Když pak začalo z neznámých příčin pršet vodorovně, odevzdaně jsem se smířil s tím, že na večerním Summer (ha, ha) Rock Festu na výstavišti budeme i s fotografkou stát po kolena ve vodě. Pokud nějaký koncert vůbec bude.

Naštěstí to asi tak v šest nebo v půl sedmé večer přestalo přírodu bavit, mraky rozfoukal vítr a, světe div se, objevilo se dokonce i slunce. Schoval jsem rybářské holinky do skříně, vypustil špendlíkem nafukovacího krokodýla a vyrazil na Gamma Ray.

Díky pozvánce v ZAK TV, kde bylo oznamováno, že hrát se začne až v osm a ne o hodinu dřív, jak bylo uvedeno na plakátech, a v níž naopak nebylo ani slovo o přesunu celé akce do kulturáku, jsme nabrali asi hodinové zpoždění (Pětadvacet minut jsme pročesávali výstaviště a okolí, než se nám od kapely ten večer hrající v Soare podařilo zjistit kdo, kdy, kde a proč. Nebýt jich, hledáme Gamma Ray ještě dnes.).

Nakonec jsme jehlu v kupce našli a Blanka se vrhla do davu ve snaze propracovat se co nejblíž k pódiu a tím pádem i k co nejlepším záběrům. Mně se naopak nezvykle brzo podařilo odchytit manažera jedné z předkapel - Arbes (Byl to první člověk s cedulkou "pořadatel", kterého jsem tam potkal.) Ten velmi rychle zhoufoval své ovečky, takže si rozhovor s oběma předskokany - Arbes i Krleš - můžete přečíst v rubrice Rozhovory pro radost.

Vystoupení německé speedmetalové legendy bylo publikem přijato velice bouřlivě, a to i přes poněkud nečitelný zvuk. Pořadatelé i zvukař prostě zcela zjevně počítali s otevřeným prostorem, kde se akce měla původně konat. Ztrácely se zejména dvojhlasné kytarové party a Hansenův zpěv. Ovšem tam kde tyto dva nástroje slyšet byly, bylo nutno před nimi smeknout. Maně mě napadá, proč vlastně v Helloweenu zpíval Kiske, když Hansenovi nedělá problémy skloubit svůj výborný vokál s vůbec ne jednoduchými kytarovými pasážemi?

Naproti tomu velice dobře byly slyšet bicí. A opět poklona Danielu Zimmermanovi, který je obsluhuje. Za celou dobu neudělal jedinou postřehnutelnou chybu, dva kopáky zvládal skoro s prstem v nose a dalo by se říct, že hvězdou večera byl díky zvuku právě on. Tam, kde by snad mohl po zvukové stránce tah muziky Gamma Ray trochu slábnout, udržely bicí kostru skladby s přehledem pohromadě. Nicméně i přes určité nedostatky měl zvuk patřičnou hutnost, což se projevilo i na davu pod pódiem.

Pódiová prezentace trošku pokulhávala za instrumentální zručností všech čtyř muzikantů, ale kdo chce vidět pohyb, ať si pustí v televizi atletiku. Koneckonců, Hansen byl poměrně čilý (Pokud nebyl nucen setrvat u mikrofonu, cestoval po celém pódiu, křepčil na praktikáblu a podobně.), bubeník má pohyb všech končetin v náplni práce a Dirk Schlachter (kytara, klávesy) a Henjo Richter (basa) hýbali aspoň rukama. A ne zrovna pomalu. Upřímně řečeno, při velikosti jeviště, jakou má to v domě kultury, s sebou nese jakákoliv nepřiměřená pohybová aktivita riziko zranění jak své osoby, tak i spoluhráčů.

Na druhou stranu scéna samotná byla docela působivá. Za kapelou visela na zdi (bodejť taky na podlaze) rozměrná plachta s motivem obalu posledního studiového alba kapely, světelný park solidně podporoval energickou hru páně Hansenova spolku a lahůdkou byly opět bicí. Při přechodech obklopilo soupravu souhvězdí ostrých záblesků (výbojky) a pokud kopáky akcentovaly některé rytmické pasáže, neobešlo se to bez silného světla reflektorů umístěných před nimi. Nápadité.

Během koncertu zazněly věci zejména z posledních dvou desek Valley Of The Kings (´97) a Powerplant (´99), ale nechyběly samozřejmě ani starší kousky. Přece jen má kapela za sebou více jak dvacet nosičů (počítaje v to i EP, live a letošní kompilaci Blast From The Past), takže je z čeho vybírat.

Titulní skladba alba Valley Of The Kings zazněla jako oficiálně poslední, lid pod pódiem ale nehodlá Gamma Ray jen tak pustit, a tak se po chvilce objevují Dirk Schlachter a Hansen, kteří preludují notoricky známý motiv Edwarda Griega - Peer Gynt - In The Hall Of The Mountain King. Po chvíli se připojují i baskytarista a bubeník a následuje první a posléze druhá porce přídavků, při níž ukápne i slza pamětníkova, to když se ozvou první akordy hitovky Future World z Keeper Of The Seven Keys Part I od Helloween...

Gamma Ray jsou po dlouhé době první a doufejme, že ne poslední velkou metalovou kapelou objevivší se v Plzni. Snad bude podobně příjemných koncertů v budoucnu víc.



P.S. Pokud chcete slyšet skvělou adaptaci zmiňované skladby E. Griega, doporučuji slechům vašim album Savatage - In The Hall Of The Mountain King z roku 1987 (skladba Prelude To Madness).

HOME

UP