Dne 1.8.2000 se milovníci umění setkali na zahájení výstavy
autorů Vladimíra Hanuše a Lubomíra Čermáka v galerii Esprit.
Jedná se o autory, kteří nepracují v západočeském regionu, a tak
se pro nás jejich tvorba stává zajímavou konfrontací. Oba umělci
jsou absolventy pražské Akademie a žáky významných českých výtvarníků
Karla Malicha a Ladislava Čepeláka.
Výstavu zahájil ředitel Galerie Klenová Mgr. Marcel Fišer,
jenž se stal jakýmsi kurátorem celé výstavy a koncipoval ji jako
výstavu putovní.
Vladimír Hanuš zde vystavuje akvarely a drobné objekty.
Jeho obrazy působí abstraktně, ale přesto vycházejí z naprosto klasického
tématu krajiny. Díla vznikala převážně v noci a vnímavému diváku neunikne
emotivní výraz obrazů. Mihotavé vzpomínky na přírodu za plného slunce
vykrystalizovaly v nočních hodinách do postřehů z barevných ploch a čar.
Lze je také přirovnat k automatické kresbě, kde se celá kompozice
"podřizuje" čistě subjektivním pocitům a tvorba je oproštěna od cílených
"konstrukcí".
Autor prozradil, že jeho velkou láskou je létání a letadla vůbec.
Můžeme tedy bez nadsázky vysledovat, že některé "krajiny" budou snadno
srozumitelné jako pohled z ptačí perspektivy.
Podobně "snově" nám mohou připadat drobné objekty, které umělec
vytvořil z dřeva, kartonu, umělé hmoty, různých druhů papíru apod.
Vše je "rozvěšeno" do jakýchsi rámů - luků, kde k oblouku dřeva tvoří
protipól napnutá tětiva. Vzniká tak průsečík celou plastikou. Určující se
zde opět stává silná přitažlivost k létání. Nejenže objekty vyvolávají
asociace jednoduchých strojů, vždyť sám autor je pro sebe nazývá "rotory",
ale mnohé návštěvníky inspirují,aby zavěšené tvary uvedli opatrně do pohybu.
Kroužící plastiky působí velmi subtilně a nadčasově. Možná, že kdesi ve
vesmíru se vznášejí takové objekty. To ale záleží na fantazii každého z nás.
Lubomír Čermák je svébytným a bezesporu všestranným sochařem. Ačkoliv
"koketoval" s nejmodernějšími směry a trendy - např. videoart, který v jeho
podání byl spíše "antivideoartem", neboť produkce končily většinou zničením
obrazovky jako symbolem našeho konzumního života, dává ve své sochařské
tvorbě přednost klasickým materiálům, jako je dřevo, kov a kámen.
Umělcova díla nás překvapí svou různorodostí a hned na první pohled nás
osloví příjemná barevnost, kterou nabízí sama příroda. Rozmanitá barva dřeva
podle druhu stromu je podtržena dokonalou povrchovou úpravou.
Tak se tu setkáváme s růžovým dřevem lípy, tmavě hnědým jilmem, světle hnědým
jasanem, s bukem a jilmem v zase jiných hnědavých odstínech a vše dokonale
v souladu.
Dvě kovové skulptury se diametrálně liší právě svým zpracováním.
Pro obě si autor jako materiál zvolil bronz. Jednu vyleštil a zvýraznil tím
žlutorudý lesklý charakter kovu a u druhé potlačil jeho přirozenou vlastnost
skvělou patinou. I když jsou obě plastiky na stejné téma, působí zcela
jedinečným dojmem.
Dalším použitým materiálem je mramor, a to druh v zelenobílé barevnosti
a v barvě modrobílé. Opět jsou zde zvoleny rozdílné techniky zpracování.
Zatímco struktura zeleného kamene zůstává hrubá a připomíná již zmiňovanou
patinu, druhý z mramorů je leštěný. Efekt tudíž působí vždy originálně.
Expozice zůstává bez názvů, i když také plastiky svá jména mají např.
Grácie, Padlá hvězda, Eliášův oheň, Souhvězdí, Obláček atd.
Je patrné, že tématicky se oba umělci doplňují, ač výrazové prostředky si
každý našel sám za sebe. Dokladem kvality je řemeslná zručnost, bohatá
invence a zkušená instalace.
Výstava potrvá do 2.9.2000.
J.Žembová
