      
Mišík, Skála, Hrubý U šesti strun 6.7.2002 aneb ČDG novomiléniovský čili Pohoda v nepohodě...
"Dobrý večer, doufám, že nezmoknem... Takže první píseň - blues, co kdysi napsal pan Škvorecký..." A vzápětí v zahradě zaznělo "Láska je jako peníze... ". Další nijak nestárnoucí poetické písně pak zaplňovaly zcela "nabušený" prostor. A lidé vytrvale naslouchali, navzdory stále se stupňujícímu letnímu deštíku.
Na věku publika bylo vidět, že dobrá hudba prostě nestárne. Což pánové Vláďa Mišík svým jasněvypravěským hlasem a hrou na španělku za naprosté podpory rytmickosólující kytary Pavla Skály a lahodněkudrlinkových vyhrávek houslí Jana Hrubého jen a jen potvrzovali. Já osobně si vyslechnu všechny tyto skladby rád, vždy znovu a znovu, ač naposlechnuté je mám snad tisíckrát. Na tomto koncertu jsem si obzvláště vychutnal přenádhernou píseň "Sochy", která se jak známo vyskytovala na elpíčku lakonicky nazvaném "Vladimír Mišík ETC... 2", které se svého času dalo sehnat jen s obtížemi, a většinou pod pultem... Ale dosti vzpomínek!
   
Jen mi malinkato zamrzelo, že se nedostavil avizovaný mistr Nejezchleba se svým nástrojem, celá produkce mohla být cellozajímavější.
K H Roudenský
|
