---

BOŽÍ INTRERVIEW

Barevnými sklíčky oken kostela pronikalo dovnitř mdlé venkovní světlo ,působící na člověka tou zvláštní tichou náladou , že se i ostýchá hlasitě promluvit. Lodí svatostánku zněly kročeje jen jednoho člověka a dlouze doznívaly pokaždé, když se zastavil.Ten člověk se sem nepřišel modlit, nepřišel na bohoslužbu a už vůbec ne ,k smíchu by se mu zdála myšlenka na ten přežitek, ke zpovědi.Prostě jenom zavítal do kostela , a tak tam tak stál, díval se udiveně kolem a poslouchal….to ticho.,,Pane Bože, tady je ale ticho,”zašeptal si polohlasně a čekal až jeho hlas splyne s okolním klidem.,,Ano ,ticho tady docela mám , nestěžuji si,”zaduněla chrámem nečekaná odpověď.Člověk se lekl:,,Prosím!Je tady někdo?” ,,Samozřejmě, že jsem tady …sám jsi mě přece oslovil ,…říkal jsi pane Bože ne?To je jedno z jmen ,kterým mě vy lidi oslovujete,”pokračoval ten (jak to nazvat?) boží hlas.Člověk se ohromeně rozhlížel kolem sebe , ale nikoho neviděl. Nemohl uvěřit vlastním uším.

,,Mohl bych si s tebou chvíli promluvit?Nestává se mi často , abych mluvil s Bohem,”vypravil ze sebe nejistě.,,Klidně, ale nemám moc času…už se mi zase začínají modlit milióny lidí,tak ať si alespoň dva tři poslechnu,”neslo se unaveně prostorem.Člověk pochopil svou jedinečnou příležitost a probudila se v něm zvědavost,jež je vlastní skoro každému z nás lidí.

,,Řekni mi tedy proč vlastně jsi a co jsi?”chtěl vědět člověk.,,Proč jsem?…Já jsem ,protože mě vy ,lidi, potřebujete,nedokážete žít bez vědomí,že na světě je něco dokonalého a dobrého..chápeš?Když vás všechno na Zemi zklame a připadá vám špatné,obracíte se ke mně.Nic na světě není dokonalé…jenom já,”dodal skromně.,,Všechno čemu nedokážete porozumět , a že je toho pořád požehnaně,jsem podle vás způsobil já…považujete to za zázrak. Snad proto jsem. A kdo nebo co jsem ti asi ani vysvětlovat nebudu,není v moci člověka pochopit moji podstatu.Jsem Bůh.” Člověk okamžik přemýšlel než znovu promluvil:,,Ale vždyť spousta lidí v tebe vůbec nevěří a hledají dokonalost v něčem jiném …třeba i tady na Zemi.”,,Pak hledají marně a dřív nebo později to zjistí sami. Podívej se trochu zpátky ..vzpomeň si třeba na komunismus.Pár chytrých hlav mě zakázalo a chtělo nahradit Leninem nebo jinými lidmi a jak to dopadlo?”ohradil se Bůh. ,,Dogmatismus jako dogmatismus,”nevzdával se člověk , ,,ten končí vždycky špatně ,ať už fanaticky uctíváme Hitlera , Stalina nebo Boha .” ,,Tak to samozřejmě zase nemáš pravdu,”vysvětloval Bůh s bohorovným klidem. ,,Věříte-li špatnému člověku,podporujete zlo,hlásíte-li se k někomu dobrému ,konáte dobro.Dobro a zlo jsou však pro lidi relativními pojmy,takže chcete -li už někoho uctívat ,uctívejte mě …tím nic nezkazíte.” Člověk:,,Opravdu? I ty se vrať ve vzpomínkách trochu do minulosti.Už si nevzpomínáš, jak tvoji ”zaměstnanci”inkvizitoři upalovali ve středověku čarodějnice? Kolik válek se díky tobě vedlo jenom pro víru v tebe .” Na to Bůh:,,Ani nemusím tolik vzpomínat .I dneska se kvůli mně válčí a dokonce ve svaté zemi.,”odpovídal posmutněle , ,,ale za to já ,člověče, nemůžu. Nevybral jsem si roli loutky ,již mi kdysi přisoudila církev,aby mohla v mém jménu konat zlo.Vy lidé máte nad mojí pověstí větší moc, než si myslíte.Ani za války nenesu odpovědnost-copak já vás ženu proti sobě? Sami proti sobě válčíte a já vám někdy sloužím jen jako dostatečně důležitá záminka. Zabránit tomu nedokážu , i když jsem všemohoucí.” ,,Stačí,prozradíš-li nám, k jakému náboženství se máme hlásit -křesťanství , islám, budhismus nebo snad ateismus.”nabízel člověk Bohu řešení. ,,Mně je úplně jedno, jak si mě tam dole pojmenujete…stejně za vším stojím já..i za ateismem. Musíte se dohodnout sami mezi sebou..a vy se nedohodnete asi nikdy,”zklamal Bůh člověka, jenž si uvědomil pravdivost božích slov.,,Dobře ,za války si můžeme sami , ale co přírodní pohromy - potopy, zemětřesení,sopky…těm bys přece zabránit mohl ne?”nepřestával smrtelník beze strachu obviňovat svého tvůrce.,,Teď už začínáš být i na člověka trochu nespravedlivý.Vy ,lidi, si asi myslíte, že si tu Zemi můžete celou zničit a ovládnout, myslíte ,že už jste ji zkrotili a pokořili?!Občas vám musím ukázat, jak se mýlíte, dokázat vám, že jste jen součástí a ne pány přírody a nějakou tu pohromu seslat.Klidně si přírodu ničte ,ale uvědomte si komu zvoní hrana?”děl Bůh, aniž by se rozzlobil, neboť on přece lidské vlastnosti postrádá. Člověku se neodbytně drala na mysl otázka trápící lidstvo už od nepaměti a dlouho se odhodlával, než ji položil. ,,Odhal mi ,Bože, co nás čeká po smrti,”pronesl rozechvěle a nedočkavě čekal na odpověď. I řekl Bůh:,,Po smrti? Opravdu to chceš vědět?..Dobře ,prozradím ti to, jsi první, kdo se to dozví,”pravil a na okamžik se odmlčel .,,Anebo ne! Raději se nech překvapit,”obrátil nečekaně a člověk se dlouho a marně dožadoval vysvětlení než mu jeho zvědavost našeptala další nezodpovězené myšlenky:,,Jaké to je být bohem?” ,,Zastávat funkci boha je tuze nevděčná záležitost. Jak mám vyslyšet všechna vaše přání, když každý touží po něčem jiném. Jeden se ke mně modlí, ať mu prší na zahradu a jeho sousedka si přeje slunečné odpoledne, což jsou ještě ty jednodušší případy. Absolutní spravedlnost neexistuje. Svůj boží úřad budu muset vykonávat ještě nekonečně let ,ale to ty si ani nedovedeš představit. Rezignovat nemůžu…museli byste vyhlásit volby na Boha a já se až bojím domyslet ,jak by to dopadlo,”postěžoval si také bůh. Člověk najednou pocítil nesmírnou lehkost a volnost, když si uvědomil jak mizivou nese odpovědnost za svoje činy v porovnání s Bohem a na mysli mu vytanulo to je jediné co boha přímo spojuje s lidmi:,,Prozraď mi ,co se kdysi odehrálo mezi tebou a Marií…byl Ježíš tvůj syn , nebo se jedná jen o pohádku ,již někteří vyprávějí už dva tisíce let?” ,,Na Marii si občas vzpomenu ještě dnes po tolika letech, ale jestli byl Ježíš můj syn,už asi nikdy nezjistím….to víš otec je vždycky nejistý.Ale myslím ,že Ježíš se podobal spíš mě než Josefovi,”vzpomínal Bůh zasněně s příměsí téměř lidské hrdosti. Nastálou tmu a ticho prořízlo ostré prásknutí těžkými dveřmi kostela a netrpělivý anonymní tón :,,Je tady ještě někdo?…už to budu zamykat!” Člověk spěšně vyběhl na ulici ,vytratil se mezi ostatními lidmi a přemýšlel, jestli mu vůbec někdo uvěří , že před chvílí mluvil s Bohem. Asi ne.

· · · Tenhle příběh jsem si, jak jste bohužel poznali už v prvních řádcích,vymyslel. Pro jistotu se přiznávám hned,stejně by tomu nikdo nevěřil. A možná je dobře, že jsem si to jenom vymyslel. Ateisté často tvrdí:,,V boha nevěříme , protože ho nikdy nikdo neviděl a neslyšel,”ale nemyslíte, že víra věřících je založena právě na jeho abstraktnosti a nedosažitelnosti? Nevím.Nechci brát nikomu iluze a raději tuhle fikci měním na ryze realistickou povídku. · · · Útroby kostela zdánlivě osiřely.Jen barevná sklíčka oken zaháněla sametovou tmu do bezpečí koutů, kde se krčila jako černá kočka bojící se světla.. V nejtemnějším rohu se pohnul stín a pomalu se sunul k východu.Náhle se zastavil a vyprskl smíchem . Ten stín byl taky člověk. Smál se dlouho a přemýšlel, jestli mu vůbec někdo uvěří…

T. Křenek

HOME

UP